TOS RAKOVNÍK

Vzestup a pád podniku TOS Rakovník

Výroba hydrauliky a hydraulických lisů má na Rakovnicku velkou tradici a je spojena se jménem ing. J. Vltavský, který svůj podnik založil již v roce 1909. Původně byl zaměstnán jako vedoucí výroby v závodě Linhart Rakovník, který vyráběl chmelové sušárny. Pan ing. J. Vltavský se nepohodl se zaměstnavatelem v otázce patentu sušárenského zařízení, a proto zahájil vlastní výrobu. To byl faktický začátek nového rakovnického podniku, později známého pod názvem TOS Rakovník.

Dobová fotografie skupiny zaměstnanců továrny Vltavský (rok 1910)

 
1909 - 1927: Vznik továrny Vltavský a období kolem 1. světové války 

Ve vlastním závodě, lépe řečeno dílně, vyráběl ing. Jaroslav Vltavský chmelové sušárny podle vlastního vzoru, který byl obměnou systému Linhart, což jeho bývalý zaměstnavatel těžce nesl. Dílna byla umístěna v bývalém cukrovaru v Rakovníku a pracovalo zde 27 zaměstnanců. Současně začal ing. Vltavský stavět nový závod v místech, kde stojí v současné době.

Počáteční program výroby chmelových sušáren byl časem rozšířen o další strojírenské výrobky, jako mechanické lisy na cukr, formy na lití homolí, různá zařízení keramických závodů - lisovací formy na kachle, šamotové mlýnky, hlinořezy nebo závažové akumulátory. V neposlední řadě se zde také objevuje zařízení na zpracování ovoce, jako jsou pasírky nebo pračky na ovoce.

V letech první světové války byly v závodě ing. Vltavského vyráběny zbraně, které majiteli firmy přinesly slušné zisky. Díky nim mohl v letech 1919 - 1920 postavit do podniku vlečku a přistavit další dílnu - soustružnu. V této době zde byl vyroben první hydraulický lis. Byl to vulkanizační lis pro firmu Baťa ve Zlíně. S rozvojem závodu se rozšiřoval i výrobní program. Byla zavedena výroba automobilních zvedáků HIP, excentrických čerpadel a keramických hydraulických lisů včetně čerpadel. Nejrozšířenější ale byla výroba vulkanizačních lisů, které byly převážně vyráběny pro firmy Baťa Zlín a Matador Bratislava. Kromě toho se vyráběly lisy na lisování plných gumových obručí na kola a napájecí jeřáby pro dráhy, různé formy lisů pro keramické účely, hydraulické lisy na ovoce, víno a lisování olejnatých semen a další zařízení.

Drtička na ovoce	Reklama na závod Vltavský	Výkres hydraulického vulkanizačního lisu

 
1927 - 1938: Meziváleční období a rozvoj továrny Vltavský

V roce 1927 byla postavena nová modelárna na výrobu modelů a o dva roky později se započalo s výrobou lisů pro lití kovů pod tlakem, které se staly spolu s lisy na umělé hmoty hlavním výrobním programem. V této době hraje též významnou roli ve firmě druhý ze synů ing. Jaroslava Vltavského – Vladimír, který podstatně přispěje (a nejen z hlediska profesního) k vývoji závodu v Rakovníku. Vladimír již v 17 letech přihlásil svůj první patent na hydraulickou uzávěrku pro kaolisy a po získání diplomu strojního inženýra v roce 1927 se Vladimír Vltavský začal plně věnovat vedení firmy. Specializoval se na jeden z nosných oborů a tím se stala hydraulika. Sám se pustil do systematického zlepšování hydraulických strojů. Pyšný byl zejména na vývoj prvního českého stroje na tlakové lití, tvarování a stříkání plastických hmot. Kdo by tehdy tušil, že během dalších let podá Vladimír Vltavský ještě více než stovku dalších patentů nejen v Československu, ale také v Austrálii, Belgii, Francii, Německu, Švýcarsku, Spojených státech a dalších zemích.

Výkres ručního lisu	Hyraulický lis Vltavský	Slévači (rok 1934)

 
1939 - 1945: Období 2. světové války

V období před 2. světovou válkou byl závod značně ovlivněn zvýšeným zbrojením. Vznikla větší poptávka na zařízení chemických a zbrojních závodů. Ve výrobním programu se proto objevily i lisy filtrační, pyrotechnické i různá další zařízení pro muniční továrny.

V roce 1941 byla firma změněna na akciovou společnost, která byla v podstatě rodinnou akciovou společností. V období okupace se výroba závodu zaměřuje, kromě hydraulických lisů na umělé hmoty, také na výrobu malých tažných lisů na plech. 

Dobová fotografie skupiny zaměstnanců továrny Vltavský (rok 1939)

 
1945 - 1948: Znárodnění továrny Vltavský 

V červnu 1945 byl ing. Vladimír Vltavský nečekaně zatčen. Tzv. „revoluční výbor“, který tvořili komunističtí a sociálně-demokratičtí zaměstnanci podniku, ho obvinil z kolaborace s okupanty. Vynálezce ing. Vladimír Vltavský byl následně revolučním výborem bez soudu uvězněn, přišel o všechen majetek a ve vězení nakonec strávil devět let. Zemřel 18. července1965 aplně byl rehabilitován až po roce 1989.

Ještě v roce 1945 byla na továrnu Vltavský uvalena národní správa a závod byl znárodněn. Továrna Vltavský byla včleněna do Spojených továren na obráběcí stroje spolu s bývalým podnikem Linhart.

 
1948 - 1955: Vznik podniku TOS Rakovník 

Bývalá továrna Vltavský byla přejmenována na Spojenou továrnu na obráběcí stroje. Přidružením dalších závodů se stal podnik v roce 1949 podnikem s pobočnými závody Praha - Holešovice, Praha - Vršovice, Lubenec a od roku 1950 i Roztoky u Křivoklátu s ústředím podniku v Praze. Od 1. ledna 1950 se změnil původní název na Továrnu obráběcích strojů - TOS Rakovník, národní podnik, přičemž došlo ke sloučení a diverzifikaci dvou provozů, provozu I. továrna Vltavský a provozu II. slévárna Linhart. 

1955 - 1960: Diverzifikace výroby podniku TOS Rakovník 

S ohledem na značně zvýšený prodej výrobků, jak v Československu, tak i v zahraničí, nebylo možno nadále zajišťovat rozvoj a výrobu všech výrobků, spadajících do zmíněných oborů. Od roku 1958 docházelo k diverzifikaci výroby a výroba v Rakovníku se omezila na užší sortiment a větší množství výrobků vyvíjených a vyráběných v oboru tvářecích strojů, zejména pak na hydraulické lisy na zpracování umělých hmot, lisy pro potravinářský průmysl, pro keramické účely, hydraulické lisy gumárenské, montážní i dílenské, lisy na tažení plechů a ostatní. Stroje vyráběné v podniku TOS Rakovník byly poháněné a řízené hydraulickými systémy a proto se i následně zavedla výroba hydrauliky jako: vysokotlaká hydraulická čerpadla, hydraulické akumulátory, hydraulické ovládací ventily, mostní zvedáky, zvedací plošiny, atd.

Od 1. dubna 1958 byl podnik dočasně začleněn do výrobně hospodářské jednotky Šmeralovy závody Brno. Závod se i nadále specializoval na výrobu a technický rozvoj na zpracování nových hmot v rámci oboru tvářecí stroje. Nosným programem byla výroba hydraulických lisů na zpracování termosetů do lisovací síly 1200 t, hydraulických lisů na termoplasty do maximální váhy výlisku 7500 gramů a hydraulických velkoplošných lisů na lisování skelných laminátů. 

Dobová fotografie podniku kolem roku 1959

1960 - 1975: Specializace výroby podniku TOS Rakovník na hydraulické vstřikovací lisy

Na začátku 60. byl TOS Rakovník převeden nejprve pod ŽĎAS Žďár nad Sázavou a posléze začleněn do trustu s názvem Továrny strojírenské techniky (TST) Praha. V té době se výrobní program postupně zužoval až ke specializaci na vstřikovací stroje s horizontální vstřikovací šnekovou jednotkou. Současně probíhala výroba jednoduchých vertikálních lisů převážně exportovaných do bývalého Sovětského svazu, jižní Ameriky, Afriky a Indie.

Vyráběné lisy na zpracování termosetů dosahovaly po stránce konstrukční i svým provedením světové úrovně. TOS Rakovník vyráběl celé řady těchto lisů s přímým lisováním řady CBJ i vstřikováním řady CBS a CBA s poloautomatickými výrobním cyklem. Horizontální šnekové vstřikovací stroje na termoplasty, termosety a gumu (CSE, CSB, CSY a CS) byly vyváženy do celého světa a mnohé z nich jsou v plném provozu ještě dnes. Na domácím i zahraničním trhu byly velmi žádané i hydraulické lisy karuselové, plnoautomatické, vícepístové a řady CBAR.

Během 60. a 70. let došlo k postupné rekonstrukci a rozšíření závodu, kterou podnítila hlavně nedostatečná kapacita výrobních ploch. Nejdříve byla postavena jedna hala – provoz III, sloužící jako lehká obrobna až do doby postavení nové haly těžké mechaniky. Bývalá těžká mechanika, rekonstruovaná z dřívější slévárny, byla změněna na pohotovostní sklad a zčásti i na expedici drobných hmot. Dřívější montážní hala byla proměněna na dílnu pro generální opravy (GO) a pro vlastní údržbu. GO byla přesunuta do hlavní výroby a objekt byl využit pro nástrojárnu a údržbu. Během těchto změn se výrobní program specializoval na výrobu hydraulických lisů pro zpracování plastických hmot. Rekonstrukcí závodu se zlepšila výrobní situace a umožnila výrobu velkogramážních lisů pro vstřik plastových hmot s celkovou hmotností až do 50 tun. Byl postaven sklad hořlavin, vybudovaná nová panelová cesta kolem haly těžké mechaniky a rekonstruován provoz hydraulických prvků.

V této době byl TOS Rakovník koncipován jako koncernový podnik, pod který spadaly další dva závody - TOS Vrchlabí a TOS Lubenec. Součástí národního společnosti TOS Rakovník bylo od roku 1960 také vlastní odborné učiliště, které mělo majoritní postavení vůči střediskům odborné přípravy dalších firem jako - Stadion (později Autobrzdy) a Permon Roztoky.

V roce 1974 byl dokončen objekt, kde je umístěna technologie tepelného zpracování a řezárna, včetně technologického zařízení.  

Učiliště podniku TOS Rakovník	Soustružna	Nástrojárna

 
1975 - 1989: Specializace výroby podniku TOS Rakovník na výrobu hydrauliky 

V tomto období se výroba závodu začíná specializovat pouze na výrobu hydraulických lisů na plastické hmoty, hydraulické prvky a jako doplňkový program dílenské lisy. Výrobky vyráběné v podniku TOS Rakovník byly v tomto období na velmi slušné evropské (ne-li světové) úrovni. Bohužel se nepodařilo dlouhodobě tento statut udržet a po řadě zásahů tehdejších „nadřízených“ složek došlo kolem roku 1975 k direktivní delimitaci. Bez patřičného zajištění kontinuity vývoje těchto strojů byla výroba vstřikovacích lisů přesunuta na Slovensko (Vihorlat Snina, Michalovce). Výroba společnosti TOS Rakovník byla v rámci trustu TST Praha převedena na výrobu hydraulických prvků a agregátů a to opět bez zajištění potřebného technologického zázemí pro tuto velkosériovou výrobu, na kterou nebyl podnik připraven.

V roce 1981 se učiliště transformovalo na Střední odborné učiliště TOS Rakovník a výuka byla přesunuta do nové školní budovy. Geneze školy pokračovala v roce 1991 vznikem Středního odborného učiliště strojírenského, které však již stálo mimo společnost TOS Rakovník jako samostatná státní organizace s právní subjektivitou zřízená Ministerstvem průmyslu ČR.

Dobová fotografie zaměstnanců společnosti TOS Rakovník (rok 1989)

 
1989 - 2001: Kuponová privatizace a její důsledky pro podnik TOS Rakovník

V roce 1989 došlo díky uvolnění politických barier ke ztrátě postavení podniku na trhu a tradiční trhy v oboru hydraulika a lisů zaplavili svými výrobky zahraniční výrobci převážně z Německa, Itálie, Švýcarska, Francie a Rakouska. Tehdejší vedení se pokusilo z důvodu propadu prodeje výrobků vzkřísit obor vstřikovacích strojů na plasty a gumu. V důsledku váhavého a nekoncepčního přístupu tehdejších řídících pracovníků tento záměr ztroskotal. V období privatizace se nepodařilo ani zainteresovat vhodného zahraničního partnera, který by pomohl překlenout nedostatek financí a více jak 20-ti letou vývojovou mezeru v oblasti hydraulických lisů.

V roce 1993 vzniká v rámci první vlny vzniku odborných škol sdružujících Střední odborné školy se čtyřletými maturitními obory a Střední odborná učiliště s tříletými učebními obory Integrovaná střední škola technická Rakovník (ISŠT). Jejím zřizovatelem bylo Ministerstvo hospodářství ČR. V současné době je škola přejmenována na Střední průmyslovou školu Rakovník.

Neustálé dohady okolo výrobního programu podniku na začátku 90. let vyvolaly hluboký ekonomický a finanční propad a chaos, který vedl k následnému rozpadu kdysi jednoho z klíčových podniků v Rakovníku. Za začátek konce společnosti TOS Rakovník lze označit rok 1992, kdy bylo podáno hned několik privatizačních projektů.

Zprivatizovány byly oba bývalé odštěpné závody TOS Lubenec i TOS Vrchlabí.

V roce 1995 se ve společnosti TOS Rakovník oddělují dvě skupiny zaměstnanců se záměrem založit nové společnosti a přebrat stávající zákazníky upadající společnosti. První skupina zakládá novou společnost a klade si za cíl nalézt schůdnou cestu jak navázat na tradici rakovnického dodavatele hydraulických lisů. Počátečním záměrem bylo opravovat a modernizovat původní výrobky společnosti TOS Rakovník (lisy CBA, CBJ, CSB, CSY a CS). Později pak rozšířila svoji obchodní činnost o dovoz a kompletaci horizontálních vstřikovacích strojů na plasty z Tchaj-wanu.

Druhá skupina techniků a obchodníků soustředěných okolo vedoucího prodeje podniku TOS Rakovník založila též novou firmu se záměrem odvést stávající zákazníky klasické hydrauliky.

Majoritu ve slolečnosti TOS Rakovník získal později v rámci kuponové privatizace lucemburský investiční fond, který koupil 45 procentní podíl továrny. Představitelem fondu byl Jean Claude van Gansen.

Prakticky až do roku 1998 panovala v podniku TOS Rakovník, který se stal v rámci privatizace akciovou společností, nepřehledná situace. Jednotný názor nebyl u vedení podniku a zaměstnanců ani na výrobní program. Představitelé společnosti TOS Rakovník se pokoušeli udržet výrobu podniku na výrobních kooperacích s různými obchodními partnery, jako byli například Krauss Maffei Technologies Gmbh v oblasti hydraulických lisů a Hydroment Controls Gmbh v oblasti hydrauliky a hydraulických komponentů. V období 90-tých let byla obnovena výroba vstřikovacích lisů na plasty o které však na trhu již nebyl zájem. Ve stejném období byla také zahájena výroba nové řady tlakových licích strojů systém Polák na lití neželezných kovů pod tlakem do studené komory a automatizovaných bezobslužných pracovišť. Tato výroba byla z výrobního programu lisů relativně nejúspěšnější. Koncem 90. let se pohyboval obrat z tohoto prodeje okolo 40 - 50 miliónů Kč, export do zahraničí činil 20 - 30%.

V roce 1998 prodal van Gansen svůj podíl akcií společnosti Presstos s.r.o., finanční skupině soustředěné okolo technika Ing. Zdeněk Franče, Ph.D.. Při akciové společnosti TOS Rakovník byly vytvořeny dvě dceřiné společnosti: Rakovnické hydraulické prvky, s.r.o., s výrobním programem hydraulika, a Rakovnické tvářecí stroje, s.r.o. s výrobním programem hydraulické lisy. Tímto krokem začala opravdová restrukturalizace původní společnosti.

V témže roce byl TOS Rakovník navržen do likvidace, která následně přešla v konkurz. V konkurzu pak Z. Franče se svými obchodními partnery koupil téměř veškerý majetek společnosti TOS Rakovník a podstatné části bývalé továrny Vltavský. Firma Rakovnické tvářecí stroje uzavřela s novým majitelem nájemní smlouvu, na tu část továrny, v níž podnikala. TOS Rakovník, a.s. byl v roce 2001 vymazán z obchodního rejstříku.  

 
2001 - 2012: Začlenění stroj. výroby v Rakovníku do holdingu společnosti PQS Technology, Ltd. 

Ani po roce 2001 se situace v podniku příliš nezjednodušila. Neshody mezi majiteli společnosti o budoucím zaměření podniku v Rakovníku vyústil v arbitrážní řízení v Dánsku. Jeho výsledkem byla dohoda mezi oběma obchodními partnery o vzájemném narovnání vztahů, po němž se stal Ing. Zdeněk Franče, Ph.D. jediným majitelem bývalé společnosti TOS Rakovník.

V roce 2005 žádají představitelé podniku v Rakovníku o povolení výstavby nového moderního areálu na místě stávajícího podniku na výrobu “těžké“ hydrauliky. Stavební povolení a jednání okolo výstavby nové továrny s Městským úřadem Rakovník trvala tři roky a v závěru MěÚ Rakovník odbor výstavby a investic povolení zamítá. Podnik je tedy nucen výrobu opět diverzifikovat a větší část výroby součástek kooperovat u svých partnerů mimo město Rakovník.

V roce 2008 prodává Ing. Zdeněk Franče, Ph.D. svůj obchodní podíl společnosti PQS Technology, Ltd., která navazuje na více jak 100-letou tradici a zkušenosti s výrobou hydrauliky. V areálu někdejší společnosti TOS Rakovník tak začíná podnikat několik dceřiných společností mateřské společnosti PQS Technology, Ltd podnikajících ve skupině, což je v současné době jeden z trendů moderního způsobu podnikání. Tato skupina společností pokračuje ve výrobě speciální hydrauliky a okolo 50% dílců a součástek hydrauliky je vyráběno v dceřiných společnostech a u partnerů úzce zaměřených na některé technologie výroby. Všechny dílce jsou vyráběny podle dokumentace společnosti PQS Technology Ltd.. V Rakovníku pak dochází k závěrečným přesným výrobním operacím jako broušení, lapování, pasování, honování, montáže, zkoušky funkce a kontrola kvality. Touto organizací výroby se společnosti daří udržet požadovanou kvalitu.

Více jak 70% vyrobené hydrauliky je vyváženo do zahraničí (západní Evropa, jižní Amerika, Afrika, Rusko, Čína, Arabský svět, ...).

Studie rozvoje podniku (rok 2005)